God of War 3 – brutální epos z časů antických bájí a pověstí

Jestli máte vůči antickému božstvu nějaké předsudky, třeba jen z toho důvodu, že jste po vyčerpávajícím výstupu na Olymp v rámci drahého poznávacího zájezdu nikoho nenašli, tak rozhodně zbystřete slechy. V roli mstícího se bůžka války Krata totiž zatrhnete nadpřirozené partičce bohů takový tipec, že bych se nedivil, kdyby to otřáslo i vírou samou!

Ony už dva předešlé díly ještě z dob Playstation 2 i dnes udivují svojí strhující přímočarostí na pozadí nádherných scenérií, ovšem to, co si Kratos přenesl do třetí kapitoly premiérově představené na Playstation 3, to asi čekal jen málokterý historik a znalec antického světa. Už od prvních chvil na vás hra vlétne jak Gorgona šiknutá Ikarovými křídly, což vyústí v dokonale strhující atmosféru, jež ani ke konci o mnoho nepoleví.

A vůbec nevadí, že základní prvky konstrukce etalonu na poli akčních her neboli jednoduše mlátiček, zůstaly bez větších změn zachovány i do třetice. Archaicky může snad působit tradiční pevná kamera, ale nutno uznat, že náhled na věc je skoro vždy přehledný a snímané úhly kamery jak z nejlepšího thrilleru. I díky tomu tak tvůrci mohli do hry zakomponovat jisté skryté bonusy a sběratelské předměty, jež nejsou na první pohled vidět a musíte je tak bystřeji hledat v zákoutích, která nejsou schválně tolik patrná.

Přitom jisté revoluce doznal obrázek samotný, v klidu splňující vysoká očekávání daná modernější platformou, s níž si náš milý Kratos poradil skvěle. Stejně jako s partičkou nebohých kostlivců z Hádovy říše mrtvých, kam se ostatně propadne, aby v ní započal svojí dlouhou, neb spíše krvavou a řádně brutální cestičku až na samotný vrchol Olymp, kde na něj čeká sám všemohoucí Zeus.

Díky pevné kameře si tak vychutnáte skoro až nadpozemskou grafiku, byť do opravdové revoluce má ještě maličký kousek před sebou. Každopádně ve svém oboru skorem nic hezčího stejně nenajdete, tak komu to vadí? Tyto umné kulisy ale slouží k podání smrtelného tance Kratova, jenž s dokonalostí sebe samou kosí svými řetězovými čepelemi (a nejen jimi) tuny a tuny opravdu různorodých protivníků, resp. kreatur, jež na něj sesílají jednotliví bohové, zřejmě již s drkotajícími zuby v očekávání svého konce na tom světě pozemském. A vlastně i tom nadpozemském…

Drobnou výhodu mají sice znalí hráči předešlých dílů, protože Kratovo řešení „konečné bohovské otázky“ není zprvu nijak více komentováno, ale stejně v tom moři skvělých soubojů a kosení oblud jedna radost o to zase moc nejde, protože si nějaké pohnutky vlastně ani nemusíte vysvětlovat. Když se před vámi třesou i samotní bohové, tak proč se zaobírat tou nerudovskou otázkou co s nimi?

Na jedné straně tu máte vskutku spektakulární až filmový nádech, daný tím, že chvilku sami bojujete a procházíte skvěle působivé komnaty antického světa, načež se plynule zúčastníte interaktivního filmu světových kvalit a strhující atmosféry, v němž jen budete valit bulvy nad tím, jak Kratos rozsévá zkázu i po nepřátelích, kteří jsou proti němu velcí jak vysoký mrakodrap. To pak nesmíte minout scény, požadující po vás stisknutí toho správného tlačítka, nově na stejné straně obrazovky, jež odpovídá straně, na které je tlačítko na joypadu umístěno. Praktický to prvek!

Díky tomuto střídání se nějaké nudy vůbec nenadějete, a to určitě i kvůli exemplární brutalitě, jež je naprosto fantasticky podána. Jasně, však vás asi už nic z míry nevyvede, však hektolitry kečupu nikdy nevypadají reálně, ale zde tvůrci přešli na jinačí fígl. Hlavní souboje s bossy jsou řešeny tak, že v určitých okamžicích pohlížíte na svoji přicházející smrtku z pohledu očí budoucí Kratovy oběti! Nemůžu prozradit vrcholy těchto úžasných soubojů, opět zakončovaných tradičními tlačítkovými sekvencemi, s nimiž nebohého boha a jiné potvory doslova epicky likvidujete s násilností Kratovy dokonale vlastní. Však už jen první na řadě, sesazený král moří Poseidon, nejprve úděsně sleduje vlastním pohledem, jak jej Kratos doslova drsně kope přímo do obličeje, aby se pak váš pohled najednou zcela zatemnil. To jste právě skrze dvojité zmáčknutí páček vypíchli bohovi obě oči…

Ono se ani není co divit, protože mnohem detailnější grafika dovoluje poprvé zobrazit dokonalou mimiku hlavního bijce, tedy spíše jeho stále zachmuřený a jaksi nakrknutý výraz, před nímž by snad roztál i kaprunský ledovec do pěti minut. Přitom právě on je k boji a své pomstě dokonale vybaven navíc i schopností kouzlit a dokáže roztáhnout i ta zmíněná Ikarova křídla, což mu usnadní přeskočení větších propastí. Třeba zatopených vodou, kterážto zde vypadá neskutečně reálně! Ehm, tedy vlastně naprosto skutečně.

Když k tomu připočítám jasná komba útočných výpadů s opakem krytu na požádání, osvěžující střelbu z luku a další nové zbraně, stejně jako možnost osedlání porobených nestvůr, je vidět, že si zde najde to své vyžití snad úplně každý dřevorubec, jenž tak rád rube a rube do všeho jako Kratos. I když jeho zrovna nějaké dřevo do krbu vůbec nezajímá. On si topí ještě teplým masíčkem, které má naporcované rychleji, než nejnovější linka v masokombinátu.

Je tak jen velmi málo na tom skoro dokonalém plášti boha války toho času třetího, v což bychom mohli počítat veskrze standardní dobu hraní kolem deseti hodin nebo pozdější drobné povolení tětivy jinak dokonale strhující atmosféry, která by si zasloužila možná lepší a epičtější finále, když je trojka zřejmě již opravdu konečná stanice celého trojdílného putování.

Jenže ani bohové přece nejsou bez chyb, tolik poplatným tomu našemu nedokonalému lidskému pokolení. Kratos je ale stejně všechny spláchne jediným mávnutím svých nabroušených ostří, což nemůže znamenat nic jiného, než do třetice jasně nejlepší díl celé trilogie a jednu z nejlepších rubaček, jaké si dnes vůbec můžete zahrát!

Autor: Michal Jonáš, www.gamesblog.cz

Share and Enjoy:
  • Print
  • email
  • PDF
  • Add to favorites
  • del.icio.us
  • Digg
  • Facebook
  • Google Bookmarks
  • LinkedIn
  • Twitter